Odpověď na [9] > Ale vůbec nic nepodsouvám. Je několik aspektů fotky. Ale každý má jiné, své pořadí těch úhlů hodnocení. Některé válečné fotky mají i skvělé parametry jako vizuální dílo. Ale důležité je to sdělení. Pro mě je pořadí takové: sdělení - emoce - srozumitelnost pro ostatní - pak ta výtvarná a nakonec technická stránka. To je vše.
Viděl jsem výborné fotky dělané Ljubitělem a mizerné, dělané aparátem za půl mega. Byly technicky nesrovnatelně lepší. Ale - co mi řekly? Někdy jen to, že ten člověk zná pravidla třetin, ví, že ve směru pohledu nebo pohybu má být více místa a že to fotky nemá zasahovat něco nevysvětleného - cizí noha třeba. Že motiv má být ostrý, světla nepřepálená a stíny neslité. Můžu celý život strávit focením lesa v mlze a protisvětle nebo kapek rosy na trávě. Dosáhnu řemeslné dokonalosti. A neřeknu přitom nic. Je to jen ornament, často dovedený až do dokonalosti. Vezmi takový rozdíl jako mezi tancem a akrobatickým tělocvikem. Jsou lidi, kteří mají rádi ty špičkové gymnastické výkony. Já mám raději tanec, který mi něco vypráví. Tu kultivovanost pohybu předpokládám.
Ale to tu melu pořád dokola. Chtělo by to jít si to vysvětlit někam u kafe. Ovšem - každý má právo na své vlastní priority. [;>)
| [Odpovědět] 
