Bořek Wojnar - 20:44:55 22.01.2020 |
| [
Odpovědět]
Tenhle nástroj mě neděsí, Karle. Když se dobře sejme, dělá v nahrávce krásné "věci".
Moje první učitelka klavíru mě taky mlátila tužkou přes prsty. Kovovým krajonem. Vydržel jsem to dost dlouho. Bylo to ale čím dál tím náročnější, cvičil jsem pak několik hodin denně.
Až potom, kolem patnácti, mě zaujala práce se zvukem - táta byl totiž zvukař. Tímhle řemeslem jsem se živil (a vlastně ještě pořád živím) bezmála půl století. K tomu jsem časem přidal focení. Tohle jsou fotky pro jednu nahrávací společnost - pro jejich web. Líbily se, už jsou prodané, ale mohu je ukázat. Možná proto, že zvukařina je moje řemeslo, tak jsem nafotil to, co je na zvukařině tak trochu opticky zajímavého - mimo interpretů, pochopitelně. Ještě jich možná pár vyvěsím. (Fotek, ne interpretů ...)
[;>)
