Fotografie: Mezi slepými jednooký

Autor: Stanislav Lepič

Kategorie: abstrakce

Vloženo: 19:53:11 11.11.2018

Technická data:

Poznámky a vzkazy:

Tento konkrétní obraz? Jak uvádí název a doplňuje citát, je to obraz, který pro mne vystihuje neohraničenost/tříštění/rozpad/proměnu osobnosti. Je to obraz "jednookého" (hledej jediné vidoucí oko) - moment, kdy ze stavu "slepoty" (reagování) uděláš nějakým záhadným způsobem úkrok stranou a najednou uvidíš sám sebe a své okolí v jiném "světle". Není možné se vrátit k slepotě a zároveň vidíš i to, že vše se vlastně spíš zkomplikovalo a není úplně jasné co s tím dál. (Vybavila se mi scéna z filmu Matrix, kde jedna z postav udělá vše proto, aby se znovu mohla vrátit do toho původního stavu blažené(?) nevědomosti...).

Symbolicky vnímám v obraze tři prvky - duši-já-osobnost, která ve své roztříštěné, ne zcela určité podobě, míří se svým jedním otevřeným okem k levému spodnímu rohu (tato oblast často symbolizuje "nevědomí", "hlubiny" ze kterých vše vyvěrá). Nad touto "postavičkou" vnímám jasně ohraničenou/definovanou "masku" - to, čím ego překryje zranění/komplex, v naivní představě, že tím předejde budoucím zraněním (nereaguji tak na to co se aktuálně děje, ale na vzpomínku na své minulé utrpení, které nechci znovu prožít...). Třetí "tvar" u pravého okraje mi připomíná řvoucí hlavu (komplexu?). Hlavní rozervaná postava se vlastně nachází mezi "mrtvou maskou" a "živým komplexem".

Tento obraz je navíc silně ovlivněn tím, že v té době jsem objevil "abstraktní expresionismus", viděl film Jackon Pollock (doporučuju!) a prohlížel jeho obrazy.

Ale jak říkám. Lapače projekcí, díky kterým dokážu aspoň pro sebe lépe vyjádřit svoji zkušenost. Zda to může mít přesah i pro jiné "diváky" si netroufnu vůbec odhadovat.

Popis:

"Tomu, kdo prožil rozpad svého já, ukazujeme, že může jednotlivé kousky kdykoli a v libovolném řazení znovu sestavovat a tím docilovat nekonečné rozmanitosti hry života."
(Hermann Hesse)

Klíčová slova:

exif